Režisér Adam Koloman Rybanský, jehož život se po léta pojil s městem Třebechovice pod Orebem v měsíci lednu tohoto roku dokončoval práci na svém filmovém debutu – komedii Kdyby radši hořelo.

Přál si, aby mohl ve filmu použít třebechovickou znělku, která v jeho dětství zahajovala každé vysílání městského rozhlasu. Znělka, která před více než 20 lety vznikla v naší škole na objednávku městského úřadu, se však už dlouhá léta nepoužívá. Proběhlo tedy několik týdnů trvající pátrání po nahrávce znělky, a to všemi alespoň trochu pravděpodobnými směry (MÚ, ZUŠ, nahrávací studio, autorka…), a následně i pátrání po notovém záznamu znělky. V obou případech zaznělo jednoznačné resumé. Nahrávka? Neexistuje! Notový záznam? Neexistuje! 

Po letech zůstalo v paměti jen osmitaktové torzo – začátek znělky. Protože o to pan režisér moc stál, dohodli jsme se, že natočíme alespoň to. Jenže… Stačí se trochu zamyslet a je jasné, že z 8 taktů se požadovaný třicetivteřinový vstup nepořídí. A tak ve snaze pomoci vznikla ještě ten večer na základě osmitaktového torza znělka nová. Druhý den odpoledne se ji žáci pěvecké třídy naučili a začali se těšit na natáčení, které pro ně jako zážitek mělo být naprostou novinkou. Večer však přišla nečekaná studená „sprcha“ – zpráva, že se původní nahrávka zázračně našla. Užuž to vypadalo, že naše snaha přijde nazmar, ale ukázalo se, že pan režisér zatím nemá nahrávku v ruce a tudíž netuší, v jakém bude technickém stavu. Proto jsme se dohodli, že novou znělku přece jen natočíme. A pak se uvidí…

V rekordním čase se nám podařilo připravit natáčení, za což patří dík nejen žákům pěvecké třídy a jejich rodičům, ale i kolegům, kteří se ujali nástrojových partů pro klavír, klarinet, housle a zobcovou flétnu, a znělku se všemi nástrojovými party natočit.

A dál? Se uvidí…